ERROR 404: Admin nenalezen

15. března 2017 v 12:30 | IvčaSammet
Dobrý den, je tu někdo?
Předpokládám, že ne ...

Ano, jsem to já, vaše "oblíbená" adminka Ivuš ... Myslím, že nemá cenu psát žádné výmluvy o tom, proč je můj blog už přes půl roku úplně mrtvý ... Jednoduše, když jsem přijela z prvních pěti koncertů Avantasie, byla jsem hrozně líná sepsat všechno, co jsem na nich zažila, a to z jednoho prostého důvodu ... Všechny se mi totiž slily do jednoho a já jsem se při psaní článku jenom topila ... A tak jsem se na to prostě vykašlala :( Říkala jsem si, že se k tomu vrátím s odstupem, proto jsem nepřidávala nic jiného, abych měla ty články hezky po sobě, jak šly koncerty ... Jenže čas plynul a já jsem většinu událostí jednoduše zapomněla ...

Každopádně žádné oslavy, žádné rachejtle! Blog je jedinou věcí, kterou jsem ohledně Tobiho zanedbala! :) IvčaSammet se vrací v plné síle, ba ještě silnější než předtím! Spousta mých hejterů předpokládá, že už pro mě Tobi neznamená tolik jako dřív, ale omyl! :) Turné Ghostlights bylo velkolepé! Z původního plánu jednoho, pak tří a nakonec čtyř koncertů se nakonec vyklubalo neuvěřitelné dobrodružství v podobě deseti koncertů ve čtyřech zemích. A i když jsem spoustu věcí z tohoto turné už zapomněla, nějakou kostru u každého mého dobrodružství mám, takže se v roce 2077, výročí Tobiho stých narozenin, dozvíte, co se všechno událo :D

Poté, co jsem dorazila z posledního koncertu Avantasie, Kulturního léta v Německém Gießenu, byly přede mnou zhruba dva týdny na to, abych si posbírala všechny své švestky a připravila se na tři měsíce v kouzelném Londýně ... Ano, čtete správně! Splnil se mi můj největší sen a já se na tři měsíce vydala studovat do Londýna! Opravdu to byly nejlepší tři měsíce mého života a v poslední době nemyslím na nic jiného než na to, jak udělat, abych se tam zase mohla vrátit :)

Hodně jsem taky zamakala na své sbírce. Když jsem se rozhodla posbírat všechny verze, které Nuclear Blast a AFM Records vydali, šlo to rychle ... Moje sbírka se během pár měsíců rozrostla téměř dvojnásobně! Momentálě se nacházím ve fázi, kdy mě chybí jedno CD a čtyři vinyly Avantasie a pět CD Edguy ... S ostatním je to samozřejmě horší, promo alb mě stále chybí víc, než jich vlastním, japonských verzí taky nijak zvlášť moc nevlastním a to se nebavím o MC kazetách nebo albech, na kterých Tobi hostoval ... Ještě mám před sebou hodně dlouhou cestu, ale ... Po pravdě, já bych si zas vymyslela něco dalšího, abych pořád měla co sbírat :D Například Scarecrow Records, od kterých jsem opustila, nebo jiné vydavatelství :D Každopádně bych se zase ráda vrhla na tu rozdělanou diskografii, kterou tady na blogu tvořím už několik let, a tím v plánu to kompletně překopat :P Takže ... Stay tuned! :D

Momentálně mám před sebou naplánované čtyři koncerty - dvakrát Avantasiu a dvakrát Edguy. V červnu se vydám do další, páté země tohoto turné, Švýcarska, kde si to spolu natrénujeme na Wacken :) Edguy samozřejmě nevynechám na Masters of Rock a v pondělí mi kamarádka Bianca ze Saarbrückenu objednala lístek na Edguy 20. září ... Tím ale samozřejmě nekončím! :) Uvidím, které další koncerty nám Tobi ještě připraví :)

Samozřemě jsem naprosto nadšená z nového artworku pro chystané Best Of, takžese nám v brzké době blog zase obleče do nového kabátku :) Znovu se budu muset pustit ro rekonstrukce a vymést všechny pavučiny, které se tu za tu dobu pořádně rozrostly! :) Všimla jsem si, že je hodně odakzů nefunkčních nebo neaktuálních, a proto mě zase čeká pořádná kontrola úplně od začátku ... A i když budu zase jako vždy tvrdit, že tentokrát už tento blog umřít nenechám, bohužel se znám a zas tak bych na to nevsázela. Ale snažit se určitě budu!


No a snad úplně poslední věc, se kterou bych se chtěla pochválit, je moje nová nádherná vlajka reprezentující tento blog! Na koncerty ho vozím s sebou od Masters of Rock a musím uznat, že má velký úspěch! :) Opravdu nechápu, že mě to nenapadlo už dřív :D

©Photo by Jiří Daron, Pragokoncert, ukradeno a Facebooku Masters of Rock
 

Back from Avantasia Banská Bystrica

15. března 2017 v 12:30 | IvčaSammet
Do Banské Bystrice jsem se vydala o den dřív ... Z domu jsem vyjížděla v sobotu kolem jedenácté hodiny ... Cesta ale nezačala vůbec slibně ... Ráno jsem zjistila že jsem někde ztratila ten látkový obal s Tobim na mobil ... Prohledala jsem úplně všechno a nikde jsem ho nenašla ani po příjezdu ze Slovenska, takže mě bylo jasné, že jsem ho opravdu ztratila ... Nakonec jsem ho ale asi po měsíci našla někde zahrabaný ve skříni :D Jak se tam dostal a co tam dělal, to je mě do dnes záhadou :D :D :D ... A když jsem dojela na nádraží, čekalo mě tam další nepříjemné překvapení ... Na přestup v Bratislavě jsem měla jenom deset minut, ale vývěsná tabule hlásala zpoždění vlaku do Bratislavy na 15 minut ... A to se nakonec natáhlo něco přes 20 minut ... Ptala jsem se, jestli vlak do Bystrice čeká na přípoj, ale samozřejmě mě bylo řečeno, že ne ... Nejen, že další vlak jel až za dvě hodiny, ale taky jsem bála, že si budu muset koupit novou jízdenku ... Bylo mě totiž řečeno, že časy na včasné jízdence jsou povinné, a že když to nestihnu, jízdenka tím pádem propadá ... Naštěstí jsme se ale dozvěděla, že povinný vlak je jenom ten do Bratislavy, takže kterým vlakem pojedu do Bystrice je už potom jedno ... A tak jsem se s úlevou posadila na lavičku a čekala, až se vlak konečně objeví ... No, neuběhlo ani pět minut a už jsem se dala do řeči s anglicky mluvícím člověkem :D Po chvilce povídání jsem zjistila, že se jmenuje Tom a že je z Austrálie :D ... Já se prostě nemožu skamarádit s člověkem z Brna, ne, já se musím skamarádit s Mexičanem, Ukrajinkou a s Australanem :D :D A když mě Tom řekl, že taky jede do Bratislavy, okamžitě jsem věděla, že mám cestovního parťáka :D Cesta s Tomem byla skvělá, utekla mně jako nic ... Dokonce mně řekl, že je moje angličtina perfektní! Mysela sem, že se zblázním! Rodilý Australan mně řekne, že mám skvělou angličtinu!! :D Když jsme dojeli do Bratislavy, samozřejmě mně oznámili, že vlak před pěti minutama odjel -.- Šla jsem teda doprovodit Toma k jeho hostelu, který byl kousek od nádraží a pak jsem se vydala zpátky ... Na nástupišti jsem si sedla na lavičku a začetla se do knížky ... Když vlak konečně přijel, čekala mě ještě tří a půlhodinová cesta do Bystrice ...

Když jsem do Bystrice dorazila, bylo kolem osmé hodiny večer ... Vytáhla jsem mapu a vydala se na cestu k penzionu ... Je pravda, že jsem si myslela, že se ztratím, ale nakonec jsem cestu na náměstí našla úplně v pohodě a z tama už jsem cestu k penzionu znala, protože se penzion nacházel nedaleko od amfiteátru, kde se konal More Than Fest ... Když jsem dorazila na náměstí, musela jsem se tam zastavit a pořádně si ho prohlédnout ... Sice jsem už v Bystrici byla, ale náměstí jsem v životě na vlastní oči neviděla ... A musím uznat, že Banská Bystrica je opravdu nádherné město! Nejkrásnější město na Slovensku, ve kterém jsem zatím byla ... U penzionu jsem se sešla s Johnnym, ubytovala jsem se a pak jsme se společně vydali do centra ... Já jsem chtěla Bystricu konečně vidět a taky jsem tak trochu doufala, že tam narazíme na někoho z Avantasie :D ... Jako první jsme prošli kolem takové zapadlé nevýrazné hospody, která se jmenovala Červený Rak ... Zasmáli jsme se, že je to pěkně blbý název a šli jsme dál ... Nepředpokládali jsme, že by tam Avantasia byla, protože to byla postranní ulička a ta hospoda fakt nevypadala nijak lákavě ... Žádné okna, jenom malé dveře ... No a samozřejmě ... Když jsme s pak vrátili na penzion, první, co na mě na FB vyskočilo, byl Achimův příspěvek o tom, jak si kolem deváté hodiny dávali večeřu u Červeného Raka ... Tedy přesně v čas, kdy jsme tama procházeli!!!! Já jsem myslela, že mě trefí :D ... Protože do všech ostatních hospod, na které jsme v Bystrici narazili, jsme potom už nahlédli ... Dokonce jsme si zašli až k obchodnímu domu, kam nás už ale nepustili ... Jo, samozřejmě, že to byl ten obchodní dům, ve kterém si dával Tobi kafé ... Bomba, že? :D ... Mně bylo skoro do breku ... Řikala jsem si, že takovou smůlu možu mět opravdu jenom já ...

Náměstí v Banské Bystrici :) Fotka byla vyfocená po cestě k hale na druhý den ...

Při noční prohlídce Bystrice jsme se vydali najít zimní stadion, abysme pak ráno nebloudili ... A udělali jsme jedině dobře, protože jsme ho dobrou chvilku hledali :D Když sme ho konečně našli, uviděli jsme tam dělníky, kteří na led pokládali prkna ... Tak jsme se zeptali, kde bude na druhý den vstup ... A chlap nám řekl, že tam určitě ne, že tam bude backsrage, že hlavní vstup bude druhé strany ... S Johnnym jsme na sebe mrkli a se smíchem říkáme: "Dobré vědět." ... A tak jsme se znovu vydali hledat vchod ... Jenže ze strany, kterou týpek ukazoval, jsme na žádný jiný vchod nenarazili ... A tak jsme usoudili, že chlap asi nebyl místní a že vchod přece jenom bude tam, kama nosili ty prkna ... Zimák jsme ještě prošli kolem druhé strany, a co nevidím ... Dva tourbusy zaparkované u haly!! Neodolali jsme, zastavili jsme se na cestě k mostu a asi dvacet minut jsme tam čuměli, jak tam s těma tourbusama šachují a potom jsme se vydali zpátky do města ... Na penzion jsme se vrátili kolem půl jedné, ale než jsme se "zkulturnili", byly skoro tři hodiny ráno ...

Aby té vší smůly ale nebylo málo, těsně před spaním se mě zase udělalo hrozně špatně ... Přiznávám, že jsem to zase moc optimisticky neviděla ... Bála jsem se, že se "Praha" bude opakovat ... Celou noc jsem hodně špatně spala, ale nakonec jsem nad ránem přece jenom zadřímla ... Když ráno zazvonil budík, byla jsem sice nehorázně nevyspaná a unavená, ale špatně mě už naštěstí nebylo ... O půl deváté jsme s vydali na snídani a pak už rovnou k hale ... K té jsme dorazili něco před desátou hodinou ... Znovu jsme se zeptali lidí okolo, kde že bude vstup ... Vstup nakonec samozřejmě byl tam, kde jsme si mysleli, že bude ... A tak začalo naše desítihodinové čekání ... Samozřejmě jsme zase byli za exoty, když jsme tam čekali tak brzo, ale nám to bylo jedno :D

To, že je organizace na Slovensku úplně jiná než u nás, jsem samozřejmě věděla už dávno ... Pro začátek, dveře na zimák nebyly zamknuté a každou chvilku tama někdo prošel ... A když říkám někdo, nemyslím tím techniky nebo organizátory, ale obyčejné lidi ... Prostě se šli podívat, co se to tam děje a pak zase vyšli ven ... A my jak idioti před těma dveřama :D Je klidně pustili, ale my jsme museli zůstat kde jsme byli, protože o nás už věděli, že tam čekáme na koncert :D ... Po nějakém čase se k nám přidal páreček poláků, a když viděli, že se tam dovnitřku chodí pořád někdo dívat, neodolali a taky vlezli do vnitř ... Což jsme nevydrželi ani my a nacpali se s něma za dveře :D Chvilku jsme se dívali, jak dokončují stavbu stage, ale mě začalo byt po chvilce blbé tam tak stát a čumět na ně, a tak jsem se vrátila zpátky před dveře ... A když jsem z nich vycházela, akorát jsem uviděla kamarádku Hanku, jak přichází k hale ... A tak nás bylo pět :'D

V průběhu dne tam potom přišel nějaký z pořadatelů a oznámil nám, že musí halu zamknout ... Jenže nám se před halu nechtělo, a tak jsme ho překecali, aby zamknul jenom ty dveře do haly a nás nechal čekat v té vstupní hale ... Zahráli jsme na city a řekli mu, ať nás tam nechá aspoň kvůli záchodům, které v té vstupní hale byly ... A povedlo se! Nechal nás vevnitř a zamknul jenom ty dveře do haly ... Jenže neuběhlo ani deset minut a už se tam někdo dobýval ... Ono se to dalo obejít ještě z druhé strany, jenže nikomu se to nechtělo obcházet ... A jednomu z techniků se nechtělo natolik, že se rozhodnul, že ty dvěře prostě normálně vykopne ... My jsme na něho zůstali hledět jak opaření, ale jemu to bylo očividně úplně jedno, protože kolem nás prošel aniž by se na nás podíval :D Trvalo nám docela dlouho, než jsme se z toho vzpamatovali ... Když se potom u dvěří objevil jeden z pořadatelů, pro jistotu jsme mu řekli, že by ty dveře měly byt zamknuté, ale že je nějaký blázen vykopnul ... A jeho odpověď nás dorazila úplně :D Podíval se na dveře, pak na nás, pokrčil ramenama a řekl: "To je jedno" :D

Pořádně se lidi začali scházet až kolem páté ... Jenomže před šestou už tam bylo tak narvané, že jsme nemohli skoro ani dýchat ... Začínali asi metr od dveří, ale kolem šesté už jsme byli nalepení na dvěřích a lovili vzduch všema možnýma způsobama ... Nakonec ale přece jenom přišlo úžasné zpestření ... Po šesté hodině začala zvukovka ... Ze zpěváků se zúčastnil jenom Bob, no a samozřejmě Herbie a Amanda ... Jako první se začalo Mystery of a Blood Red Rose, která byla skoro bez zpěvu ... Pak si Bob střihnul Restless Heart a nakonec to zakončili Story Ain't Over ... Samozřejmě jsme si nedokázali pomoct a všechny písničky jsme tam hulákali s kapelou :D :D ... Takže tímto dnem se mě splnil další sen ... Slyšela jsem zvukovku Avantasie!! :D

Když už se blížil čas otvírání dveří, vzduch byl absolutně nedýchatelný ... Točily se nám hlavy a jediné, na co jsme dokázali myslet, byl čas otevření haly ... Když se pak konečně otevřelo, okamžitě jsme se vydala k nejbližšímu securiťákovi ... A ten mě začal prohrabávat tašku tak důkladně, že jsem myslela, že mě mezitím předběhne celá řada, než on skončí ... Takže když mě konečně řekl, že možu jít, rozběhla jsem se ke druhému securiťákovi, který na mě okamžitě vyjel, ať neběhám ... Ignorovala jsem ho a cpala jsem mu lístek, ale ten ho vůbec nechtěl, že lístek až potom a že si mám rozkročit ... A začal pro změnu prohledávat mě ... Když konečně skončil, pichla jsem lístek dalšímu securiťákovi a konečně vyběhla k pódiu ... To, že tam stál ještě čtvrtý securiťák, který dával na ruku pásky, jsem zjistila až když jsem si všimla, že všichni kolem mě mají pásku na ruce a já jediná ne :D :D

K pódiu jsem sice doběhla jako první, takže jsem zase byla úplně uprostřed na svém místě, ale netrvalo dlouho a málem nás z tama vytlačili ... Jak vedle mě, tak vedle Johnnyho stáli dvoumetroví chlapi, tlačili se na nás z obou stran a ještě nám nadávali, když jsme si to nenechali líbit -.- Hanku vytlačili úplně, zmrdi -.- Samozřejmě jsem se s tím blbečkem prala o místo celý koncert, takže jsem na druhý den měla celou pravou polovinu těla jako jednu obrovskou modřinu -.- Neustále se mě snažil vytlačit pryč a kdykoliv jsem začala skákat, vrazil mě loket do žeber a snažil se mě prostě normálně odříznout od zábradlí ... No prostě totální píčus, který má sice dva metry, ale potřeboval by celou první řadu jenom pro sebe -.-

Když už měl koncert začat, vůbec nic se nedělo ... Nakonec se na začátek čekalo ještě dvacet minut ... Když se pak ale konečně zhaslo, nastavila jsem svoje ječáky a Felixe s Mirem jsem pořádně přivítala ... Felix se na mě při cestě po schodech podíval a pak mě ještě od bubnů zamával :3 Když pak nastupoval zbytek kapely, Sascha si nás okamžitě všimnul a usmál se na nás ... A pak když se na pódiu objevil Tobi, jeden z jeho pohledů padl na mě :3 Stejně jako v Praze jsme si s Tobim vyměnili nespočet pohledů, několikrát mě zazpíval pár slov do očí ♥ Myslela jsem si, že mě u Story Ain't Over zazpíval do očí celý refrén, ale to samé si myslela i Hanka ... Takže ... Které znás ten refrén patřil, to už asi nikdy nezjistíme :D ... Když se na pódiu objevil Eric, zase jsem nasadila svoje ječáky, a tentokrát to zabralo! Podíval se na mě mezi prvníma :3 Už si samozřejmě nepamatuju, va jakém pořadí se kdy co stalo, ale někdy v průběhu koncertu si Jorn položil hlavu na Tobiho rameno. Nevydržela jsem to a trochu hlasitějc jsem řekla: "Awwww, that's so cute!!!" ... Jorn se na mě okamžitě podíval, usmál se na mě, ukázal na mě a pak mě dal palec nahoru :D Myslela sem, že se zblázním :D ... Celkově bylo publikum v Bystrici bohužel trošku neanglicky založené, a tak jsme se většině vtípkům smáli jenom my tři ... Takže když pak dělal Tobi scénku s Ericem, kdy se Eric rozhodl, že ještě dom nejde a položil se na schody, smáli jsme se jim převážně jenom my ... A tak se Eric díval během celé scénky jenom na nás tři! ♥ ... Při Draconian Love na mě Herbie zase nezapomněl, hned ze začátku na mě ukázal, pořád po mě po očku házel, zazpíval mě kousek refrénu a když písnička skončila, zase mě ukázal palec nahoru :3 A když pak Tobi s Michim oznámili, že je čas pro Avantasiu, začali jsme s Hankou šíleně ječet ... Tobi se na nás podíval a říká: "Oh, I didn't mean to scare you!" Tak sme se začaly smát a znovu jsme zaječely ... A Tobi: "No, seriously, it's really nice, thank you, but we are here to entertain you, not to shock you!" Zase jsme se s Hankou začaly smát a pak už Tobi pokračoval: "This is Avantasiaaaaa!" ... Při Sign of thee Cross se na mě Amanda usmála a stejně jako v Praze natáhla mojím směrem ruku a zazpívala mě kousek textu do očí :3 ... A když pak po skončení koncertu odcházeli, skoro všichni mně zamávali ... Přiznám se, že jsem si své "zážitky" z Bystrice zapomněla sepsat, takže mě jich tu bohužel docela dost chybí :/ Jak jsem se vrátila z Bratislavy, sepsala jsem si všechny, na které jsem si vzpomněla, ale vím, že jich bylo daleko víc :/ Některé jsem prostě zapomněla a ty zbylé se mě pletou se zážitkama z Bratislavy :/ Idiot, opravdu idiot :D

Po skončení koncertu jsem si zase zakřičela playlist, ale tentokrát mně nikdo nic nepodal ... Ne že bych nutně potřebovala posbírat všechny playlisty, to vůbec, ale doufala jsem, že po koncertě někoho z kapely potkáme a já jsem hrozně chtěla podepsaný playlist, který bych si mohla zarámovat ... Ale bohužel, ten den letěl playlist do koše :( ... Když jsme se dostali ven z haly, vydali jsme se k backstagi, jestli tam náhodou nenarazíme na někoho z kapely ... Hned když jsme tam dorazili, uviděli jsme Herbieho, který tam dělal rozhovor s nějakou ženskou, ale nikdo jiný venku nebyl ... Po chvilce se ale ve dveřich objevil Olli a tak se na něj samozřejmě všichni sesypali :D Já jsem ho poprosila o podpis na promo a přitom mu říkám: "I know it's probably illegal to buy, but ..." A Olli se jakože zarazil, přísně se na mě podíval, pohrozil mě prstem a zamlaskal jakože "tytyty" :'D :'D Já sem myslela, že umřu smíchy :'D Samozřejmě jsem ale si nemohla odpustit ani fotku :D


Na zbytek kapely jsme pak už ale čekali marně ... Po chvilce nás vyhnali za bránu za kterou pak přijelo auto, do kterého všichni naskákali - ano, včetně Herbieho, takže zase nic :'( - a odjeli ... Ještě chvilku jsme tam čekali a když už jsme si říkali, že už jsou všichni určitě pryč, prošel kolem nás Eric Martin ... V okamžik, kdy jsem ho uviděla, jsem nevěřila, že je to on ... Říkala jsem si, že je to jenom někdo, kdo je mu hrozně podobný :D Samozřejmě jsem si ale hned uvědomila, že to opravdu Eric je a tak jsem na něj zůstala hledět jak zkamenělá :D Ať už jsem tam čekala kohokoliv, rozhodně to nebyl Eric! Když kolem nás procházel, podíval se na nás a Hanka mu řekla: "Bye!" ... On ale jenom lehce přikývnul, taky řekl: "Bye!", držel si své tempo, vůbec nezpomalil a ani se na nás nepodíval zpátky, takže nám bylo jasné, že o nějakou větší pozornost zrovna nestojí ... V té chvíli nám už bylo jasné, že tentokrát už tam opravdu nikdo není, což se nám za pár minut opravdu potvrdilo ... Někdo z organizátorů vylezl ven a když nás tam uviděli, řekli nám, že už není na koho čekat, že kapela už je dávno pryč ... Já jsem si tam ještě počkala na kamaráda, se kterým jsme se domluvili, že mě tam předá podepsaný box Tinnitus Sanctus, který mě prodal za 80 Euro, protože už ho nevyužije, a slovenský promo plakát Ghostlights ♥ ... A nakonec jsem od něj dostala i tu pásku, kterou jsem u vchodu zazdila :D



Když jsme se potom rozloučili, zašli jsme si ještě s Johnnym a Hankou na pivo, znovu jsme si prošli Bystrické náměstí a pak už jsme pomalu zamířili k penzionu ... Tam jsme dorazili kolem druhé hodiny, ale do postele jsme se dostali až kolem třetí ... A budík nám ráno zvonil o půl sedmé ráno ... Takže moc spánku jsme si opravdu neužili :D

Všichni tři jsme se po tomto koncertě shodli na tom, že se můžou jít koncerty v České republice zahrabat ... Už když jsem přijela z More Than Festu, tvrdila jsem, že na Slovensku je všechno úplně jiné, lepší, přátelštější, klidnější ... A tímto koncertem se mě to jenom potvrdilo! Organizátoři vůbec nic nehrotili a navíc byli všichni strašně moc milí ... Žádné kyselé xichty jako u nás v České republice ... Je sice pravda, že jsme v první řadě narazili na pořádné kokoty, ale ti jsou všude ... A i přesto, že jsme s nima museli po celou dobu koncertu bojovat, zážitek z tohoto koncertu Prahu dokonale převálcoval ...

Kam dál

Reklama